ČAS OD ČASU SE NA MĚ NĚKDO OBRÁTÍ S DOTAZY:
ZÁCHRANAŘINA POHLEDEM PANÍ PETRY ČERNÉ
· Kdo to vlastně je ten záchranářský pes?
· Jaké plemeno je pro záchranářský výcvik vhodné?
· Jak dlouho trvá výcvik?
· Je lepší pes nebo fena?
· Jaké jsou směry záchranářského výcviku?
· a tak dále
Pokusím se na tyto otázky odpovědět-třeba vám to pomůže v rozhodování.
Kdo to vlastně je-ten záchranářský pes?
Zjednodušeně řečeno, je to pes, který je vycvičený v hledání pohřešovaných osob. Zachraňuje je tím, že je najde, a označí místo nálezu. Tím jeho „práce“ končí, a dál už pokračují složky Integrovaného záchranného systému-Policie ČR, Hasiči ČR, Hasiči SDH a Záchranáři lékaři a zdravotníci.
Jaké plemeno je pro záchranářský výcvik vhodné?
Tak to je hodně těžká otázka. Začnu trochu oklikou. Hodně záleží na tom, jestli si chci záchranářský výcvik „jen tak zkusit“ a eventuelně si složit nějaké zkoušky, nebo chci (pokud to bude možné) dosáhnout na mety nejvyšší ať na poli sportovním (tj. skládat vrcholové zkoušky, účastnit se vrcholových závodů apod.), nebo na poli praktickém (tj. propracovat se ke složení atestů Ministerstva vnitra) a zasahovat v rámci pátracích akcí.
Ti, kteří si to chtějí jen tak zkusit, mají hodně velkou škálu ve výběru plemen a v podstatě nejsou ničím omezeni. Viděla jsem ve výcviku šiperku, jezevčíka, border teriéra, kavalír king charlese španěla, francouzského buldočka, jack russel teriéra, irského vlkodava, německou dogu, královského pudla, dalmatina, německého špice, novofunladského psa a další tzv. nepracovní psy.
Ti, kteří chtějí dosáhnout na mety nejvyšší, si většinou pořizují pracovní plemena z řad služebních nebo loveckých plemen. Toto platí nejen pro Českou republiku a Evropu, ale pro celý svět.
Velké zastoupení mají plemena ovčácká (německý, belgický, holandský, australský, francouzský bauceron, border kolie, šeltie, hovawart), honácká (australský), retrívři (zlatý-golden, flat coated, labradorský), ohaři (německý krátkosrstý, výmarský a maďarský), slídiči (anglický špringršpaně, kokršpaněl), knírači ve všech velikostech, teriéři (erdelteriér, stafordšírský buletriér) a v neposlední řadě nesmím zapomenout na křížence.
Velice ovšem záleží na vlastnostech daného jedince. Pes musí být vyrovnaný, nebojácný, dostatečně sebevědomý, ochotný spolupracovat se svým pánem, nesmí být agresivní (a to nejen k lidem ale i k ostatním psům a zvířatům). Výhodou je pes s velkou chutí a s chutí si hrát.
Jak dlouho trvá výcvik?
Tak to je naopak velice jednoduchá otázka Odpověď zní: celý život psa. Stejně jako u lidí, začínáme s jednoduchými věcmi, postupně zvyšujeme náročnost a prohlubujeme znalosti a zkušenosti.
Je lepší pes nebo fena?
Tak tady záleží hodně na tom, co kdo upřednostňuje. Každé pohlaví má svá pro a proti. Někdo nechce mít starosti s háráním a proto upřednostňuje psy, jiný nechce řešit teritoriální chování psa samce a tak upřednostňuje feny. Obecně: feny jsou mazlivější a o něco jemnější než psi, feny také bývají méně tvrdohlavé. Psi bývají dravější, ale potřebují pevnější ruku než feny a v době, kdy v okolí hárají feny, se hůře soustředí na práci. Feny se v době hárání musí hlídat. Psi mají tendenci stále něco očůrávat (značkovat). Také záleží na plemeni. U některých plemen nejsou velké rozdíly v povahách fen a psů, naopak u jiných plemen jsou rozdíly velké.
Jaké jsou směry záchranářského výcviku?
SUTINOVÝ
Jedná se o vyhledávání osob zavalených sutinou, tj. zbořenými domy. Tento směr je náročný na pohyb psa, protože sutiny bývají nestabilní. Pes musí vydržet pracovat až 40 minut a jeho práce musí být pečlivá, neboť zdroj lidského pachu je někdy i několik metrů pod sutinou. Pes pracující na sutině musí být perfektně ovladatelný.
PLOŠNÝ
Jedná se o vyhledávání osob v ploše, tj. v lese a podobně. Tento směr je náročný na fyzickou kondici psa a jeho vytrvalost. Prohledávané prostory jsou rozsáhlé, v lese se mohou nacházet přírodní nerovnosti (skalní útvary, strže, mokřiny, husté porosty a jiné překážky). Pes by měl vydržet pracovat až 2 hodiny. Pes musí umět pracovat s větrem, nesmí se bát „zvláštních“ lidí. Ztracení lidé v ploše bývají často staří, nemocní, zmatení, divně se hýbou, vydávají divné zvuky, můžou se psů bát a odhánět je a tak dále. Psa pracujícího v ploše nesmí zajímat zvěř.
LAVINOVÝ
Jedná se o vyhledávání osob pod sněhovou lavinou, ale také v ploše v zimně na sněhové pokrývce. Zimní výcvik je náročný na fyzickou kondici psa a také na jeho otužilosti. Práce na sněhové pokrývce má svá specifika-pes se propadá do sněhu, hůře se pohybuje, zmrzlý sníh může řezat do tlapek a podobně. Pes se musí nechat vozit na sněžném skútru, na lanovce, běhat za psovodem ve stopě lyží a pod.
VODNÍ
Kromě vyhledávaní utonulých osob je tento směr výcviku hlavně sportovní. Pes aportuje (přináší) různé předměty z vody (plovoucí batoh, záchranný kruh, plovoucí lano, pádlo), a to buď na břeh nebo do člunu. Dále musí zvládnout doplavat k plavci nebo surfaři v nesnázích a přitáhnout ho ke břehu, musí zvládnout i přitažení člunu. Z toho vyplývá, že tento směr je vhodný pro psy, kteří milují vodu, plavání a koupání.
STOPAŘSKÝ
I tenhle směr je hlavně sportovní. Sportovní záchranářské stopování není jednoduché. Stopy jsou dlouhé a různě staré, vedou cestou necestou, polem, loukou, lesem ve dne i v noci. Výjimkou je Mantrailing (z angl. slov „man“= člověk a „trail“ = stopa) jedná se o způsob pachové práce psa na stopě založený na sledování individuálního pachu hledané osoby, při kterém pes nemusí sledovat přímo cestu kudy člověk šel.
Ke všem směrům záchranářského výcviku samozřejmě patří výcvik a zdokonalování psa v poslušnosti, ovladatelnosti a schopnosti překonávání překážek.
PETRA ČERNÁ
ZÁCHRANÁŘ, VÝCVIKÁŘ