VAKCINACE

VAKCINACE NEBOLI OČKOVÁNÍ

PREVENCE JE ZÁKLAD
Vakcinace je způsob jak aktivně chránit organismus před infekčními chorobami navozením specifické imunity vůči infekčnímu agens. Vytváříme tedy takzvanou imunoprofylaxi. Specifická imunita se dá posilovat pasivně (protilátkami pocházejícími od imunního jedince) nebo aktivně (indukcí imunitních mechanismů a vytvořením imunity aktivní cestou).
Přirozeným, a pro mnohé druhy včetně psa a kočky nezastupitelným způsobem navození pasivní imunity je přijetí kolostra po narození. Uměle se pasivní imunita navodí aplikací séra nebo z něj izolovaných specifických protilátek proti určitému infekčnímu agens.
Aktivní imunita vzniká přirozenou cestou po prodělání infekční choroby. Vakcinace (imunizace,očkování) je aplikace antigenů inaktivovaných nebo oslabených kultur mikroorganismů.

Při narození není vývoj imunitního systému štěněte dokončen. Placentou masožravců prochází během březosti omezené množství protilátek, takže hadina imunoglobulinů novorozených zvířat je na úrovni 3-15% hladiny dospělých. Matka předává štěňatům nebo koťatům jen asi 5-10% svých sérových protilátek , což nestačí k dlouhodobé ochraně proti infekci. Proto je důležité včasné přijetí kolostra od matky, toto obsahuje vysokou koncentraci imunoglobulinů všech tříd s převahou IgG. Sliznice střeva je prostupná pro imunoglobuliny v nezměněné  podobě pouze 24-48 hodin, proto je nutný příjem kolostra co nejdříve po narození. Za 12-24 hodin po napití dosahuje hladina protilátek v krvi maxima a v této době je srovnatelná s hladinou matky.

Kolostrální imunita chrání mláďata před neonatální sepsí a zajistí i pasivní ochranu proti nejvýznamnějším systémovým infekcím, částečně i infekcím respiračního systému. Ochrana proti střevním infekcím kolostrálními protilátkami zajištěna není, proto je potřeba stálý příjem mléka matky, které obsahuje specifické protilátky IgA (laktogenní imunita). Kolostrální protilátky se postupně odbourávají. U psa každých 8-10 dnů, u kočky spíše 14 dnů poklesne hladina protilátek na polovinu. Nevýhodou kolostrální imunity je fakt, že pasivně získané protilátky inhibují aktivní imunitní odezvu. Tím může dojít ke vzniku takzvaného imunitního okna, období trvající 2-3 týdny, kdy hladina kolostrálních protilátek poklesla pod ochrannou úroveň, ale zároveň se ještě (díky inhibici zbytkovými kolostrálními protilátkami) ještě nevytvořila dostatečná úroveň aktivní imunity. Imunitní okno bývá problémem u infekcí postihujících mláďata v prvních týdnech života, jako je tomu například u parvovirozy. Za běžných okolností se imunitní okno vyskytuje mezi 7.-12. týdnem života .

PASIVNÍ IMUNOPROFYLAXE

cílená aplikace sér či jiných biopreparátů s obsahem specifických protilátek, kterou je možno uskutečnit v jakémkoliv věku. Tato metoda je užívána nyní spíše v terapii.

Opodstatnění má u mláďat, která neměla možnost sát kolostrum, u zvířat vystavených riziku infekce (kontakt nevakcinovaného mláděte s nemocným zvířetem),neb u zvířat imunosuprimovaných. 

VÝHODY: rychlý účinek, účinnost u imunosuprimovaných zvířat, perspektivní pro systém celoživotní ochrany, účinnost u slabých imunogenů

NEVÝHODY: krátkodobé působení, inhibice tvorby aktivní imunity, nebezpečí alergických reakcí, nebezpečí přenosu infekce

    

AKTIVNÍ IMUNOPROFYLAXE

Imunizace je v současné době nezbytnou součástí protiinfekčních opatření v chovech psů a koček. Jde o vytvoření účinné protektivní imunity  a zamezení vzniku konkrétní infekční choroby. Má význam nejen jako prostředek individuální ochrany, ale i z epidemiologického hlediska, kdy proočkování určitého procenta populace vede k utlumení šíření nákazy.

VÝHODY: výrazná a dlouhodobá ochrana, imunologická paměť-zesílení po sekundární odpovědi

NEVÝHODY: oddálený čas nástupu protektivní imunity, nepoužitelné v inkubačním nebo již při příznacích infekce

TYPY VAKCÍN

Správně konstruovaná vakcína musí být účinná a zároveň neškodná. Vakcíny dělíme na NEŽIVÉ – INAKTIVOVANÉ a ŽIVÉ OSLABENÉ – ATENUOVANÉ. Použití živých mikroorganismů nebo neživých antigenů také ovlivňuje další vlastnosti vakcíny, jako je její bezpečnost.

INAKTIVOVANÁ VAKCÍNA: obsahuje neživý- inaktivovaný antigen, nehrozí tedy vznik onemocnění ani dalšího šíření infekčního agens. Sem patří vakcína proti vzteklině a leptospiróze.

ŽIVÁ VAKCÍNA: obsahuje virus (méně často bakterii), který je schopen se v těle množit. V současnosti všechny živé vakcíny obsahují oslabený – ATENUOVANÝ KMEN viru, který je sice plně imunogenní, ale není schopen vyvolat infekční chorobu. Sem patří většina běžně používaných vakcín.

 

ZÁSADY AKTIVNÍ IMUNIZACE (VAKCINACE)

Psi i kočky by měli být po celou dobu života chráněni před všemi infekčními chorobami, které vyvolávají výrazné ztráty v chovu, nebo jsou nebezpečná pro další zvířata a lidi.

S vakcinací je potřeba začít u mladých zvířat, v době poklesu kolostrálních protilátek. S vakcinací štěňat začínáme ve stáří 6-9 týdnů. Imunizaci každým antigenem je třeba provést minimálně dvakrát, minimální revakcinační interval je 14 dní, optimální 3-4 týdny. Pokud tedy v praxi zahájíme sérii profylaktických vakcinací např. v 9. týdnu, měli bychom v intervalu 2-4 týdnů minimálně jedenkrát, ale raději dvakrát revakcinovat, aby celá série byla ukončena po dovršení 3 měsíců věku, kdy je mladý organismus plně imunokompetentní a nemá zbytkové kolostrální protilátky. Systém základního vakcinačního schématu končí obvykle vakcinací monovalentní vakcínou proti vzteklině mezi 3.-6. měsícem věku. Další imunizační dávky , které udržují imunitu na dostatečné úrovni se aplikují obvykle v ročních itervalech.

JAK TO DĚLÁM JÁ....​

Na našem pracovišti používáme především vakcíny značky Nobivac, neboť jsou bezpečné a obecně s nimi mám dobrou zkušenost.

Vakcinační schéma začínám obvykle v sedmém týdnu věku štěněte či kotěte u chovatele. V šestém týdnu aplikuji primovakcinaci u zvířat, jejichž matky nejsou správně nebo vůbec vakcinované, nebo v chovech, kde se onemocnění vyskytovalo. Při primovakcinaci aplikuji polyvalentní vakcínu proti psince a parvoviroze u štěňat a proti kaliciviru, rhinotracheitidě a panleukopenii u koťat. Revakcinaci provádím po třech týdnech od primovakcinace, kdy k předchozím přidám ještě infekční hepatitidu psů, leptospiru a parainfluenzu u štěňat,  u koťat někdy přidám vakcinaci proti chlamydiím. Vakcinační schéma pak ukončuji ve třech měsících věku, kdy ke všem výše jmenovaným přidám ještě vzteklinu u štěňat, u koťat na žádost majitele , nebo pokud cestují do zahraničí. 

Většina výše popsaných vakcín se reaplikuje každoročně, nejsou povinné, ale lze je důrazně doporučit. Vakcinace proti vzteklině je stále dána jako zákonná povinnost u psů (nikoli u koček) a revakcinuje se v případě Nobivac každé tři roky, u některých jiných vakcín po roce nebo dvou letech.

Pokud si to situace a majitel žádá, vakcinuji štěňata proti tetanu (pokud se psi pohybují v okolí dobytka, na statcích nebo pasou, je to celkem žádoucí). Tetanus se vakcinuje od 12ti týdnů věku, po primovakcinaci se po třech týdnech revakcinuje a pak každé dva roky.

Pokud se pes často účastní výstav, výcviků a závodů, je vhodné vakcinovat ho proti respiračnímu komplexu (psincový kašel), který způsobuje Bordetella bronchiseptica . Toto lze od osmi týdnů věku s každoroční revakcinací.

Dalším často žádaným očkováním je vakcinace proti Lymeskké borelioze. Tato se provádí od 16. týdne věku s každoroční revakcinací.

ZÁĚRĚM: vakcinace je velice důležitá součást veterinární péče a prevence chorob a není radno ji podceňovat jak u štěňat, tak u dospělých psů. Nejsem příznivcem hromadných očkovacích akcí, myslím si, že vakcinace je důvodem ke každoročnímu osobnímu setkání veterináře s pacientem a při tomto osobním setkání se leckdy odhalí i nečekané obtíže, skryté nemoci a neduhy, neboť součástí očkování je i důkladná prohlídka a klinické vyšetření pacienta

AUTOR ČLÁNKU

MVDr. Ivana Kafka Kocinová

Přejít nahoru