DYSPLAZIE LOKETNÍHO
KLOUBU

JAK SE DYSPLAZIE LOKTE PROJEVUJE?

Nejčastěji se první příznaky objevují mezi 4.–12. měsícem věku, někdy i později. Majitelé si často všimnou:

• kulhání na jednu či obě přední končetiny (zejména po zátěži),

• neochoty ke hře, běhání nebo těžkopádné vstávání,

• ztuhlosti po odpočinku,

• citlivosti při ohnutí lokte.

Zejména u bilaterálního (oboustranného) postižení může být kulhání méně výrazné a pes působí spíše jako „nemotorný“ nebo „unavený“.

TŘI HLAVNÍ PŘÍČINY DYSPLAZIE

Dysplazie loketního kloubu není jednotné onemocnění – jedná se o souhrnný název pro skupinu vývojových vad, které vedou k poškození chrupavky a rozvoji artrózy.
NEJČASTĚJŠÍMI PŘÍČINAMI JSOU:

FCP (Fragmentovaný koronoidní výběžek)
– nejčastější příčina DLK. Dochází k oddělení drobného fragmentu z mediální části loketní kosti. Tento fragment pak dráždí okolní chrupavku, způsobuje bolest a zánět.

UAP (Ununited Anconeal Process – Nepřiosifikovaný processus anconeus)
– vada, při níž se v období růstu nespojí kostní výběžek (procesus anconeus) s loketní kostí, jak by měl. Tento volný výběžek v kloubu mechanicky překáží a narušuje pohyb.

OCD (Osteochondrosis dissecans)
– porucha vývoje chrupavky, která vede k jejímu ztluštění, nekróze a oddělení její části od podkladu. Výsledkem je tvorba chrupavčitého defektu a uvolnění „chrupavčitého klínu“ v kloubu.

Ve všech těchto případech dochází k bolestivému zánětlivému procesu, který při neléčení vyústí v pokročilou artrózu.

JAK SE HODNOTÍ ZÁVAŽNOST?

Dysplazie loketního kloubu se u psů rozděluje do čtyř stupňů podle závažnosti rentgenologických změn a přítomnosti tzv. osteofytů (kostních výrůstků):

• Stupeň 0 – normální loketní kloub bez známek postižení.

• Stupeň 1 – mírná artróza, osteofyty do 2 mm, možná skleróza subchondrální kosti a mírná inkongruence.

• Stupeň 2– střední artróza, osteofyty 2–5 mm.

• Stupeň 3 – těžká artróza, osteofyty nad 5 mm, často přítomna fragmentace nebo nepřiosifikovaný výběžek.

Toto hodnocení se využívá nejen v rámci diagnostiky, ale i při posuzování vhodnosti zvířete k chovu.

KTERÁ PLEMENA JSOU NEJVÍCE OHROŽENA?

Mezi nejčastěji postižená plemena patří:

• labradorský retrívr

• německý ovčák

• rotvajler

• bernský salašnický pes

• novofundlandský pes

• zlatý retrívr

Dysplazie lokte má dědičnou složku, a proto je důležitá přistupovat k chovatelství  zodpovědně, včetně RTG vyšetření před zařazením do chovu.

JAK PROBÍHÁ DIAGNOSTIKA A LÉČBA?

Diagnóza vychází z kombinace ortopedického vyšetření a zobrazovacích metod – RTG (v několika záběrech), případně CT vyšetření nebo artroskopie, které odhalí i drobné strukturální změny.

Léčba závisí na typu a závažnosti postižení:

• Konzervativní přístup – omezení pohybu, léky proti bolesti a zánětu, chondroprotektiva.

• Chirurgické řešení – artroskopické nebo otevřené odstranění fragmentů, korekční osteotomie nebo ošetření kloubních ploch.

• Rehabilitace – fyzioterapie, hydroterapie, magnetoterapie.

Dlouhodobým cílem je snížit bolestivost, zpomalit rozvoj artrózy a udržet psa v pohybu co nejdéle.

ZAJÍMAVOSTI Z PRAXE

• Dysplazie lokte bývá často oboustranná, i když se kulhání projeví jen na jedné straně.

• Rychlý růst, nadměrné krmení a přetěžování mladých psů mohou zhoršit průběh onemocnění.

• Mezi prevenci patří nejen genetický výběr, ale i kontrola růstu, výživy a vhodné pohybové zátěže u štěňat.

• DLK je u některých plemen dokonce častější než dysplazie kyčelního kloubu.

SHRNUTÍ

Dysplazie loketního kloubu je závažné vývojové onemocnění, které při včasné diagnostice a cílené léčbě neznamená pro psa konec aktivního života. Má-li váš pes sklony ke kulhání nebo změnám v pohybu, neváhejte se obrátit veterináře.