HONZA KŘÍŽ SE JIŽ DLOUHÉ ROKY VĚNUJE KYNOLOGII
PŘINÁŠÍM VÁM ROZHOVOR S FIGURANTEM, VÝCVIKÁŘEM, PSOVODEM, DLOUHOLETÝM KYNOLOGEM
Honzův koníček se stal i náplní jeho profesního života. Ve volném čase se věnuje figurování a výcviku vlastních psů i psů široké veřejnosti. Mezi kynology i jeho klienty se těší velké oblibě a má pověst profesionála s citem pro každé psí plemeno. Doma mu dělá společnost několik psů - mladý belgický ovčák malinois, kterého si pořídil po odchodu jeho psí společnice Holandské ovčandy. Seniorka německého ovčáka a Ruský černý teriér, který patří jeho přítelkyni.
Je mi ctí představit vám tohoto profesionála, na poli služební i té běžné "městské" kynologie.
Honzo řekneš nám kdy jsi se rozhodl pro práci se psy?
Já to měl vlastně jednoduchý. Už v 5 letech jsem chtěl být veterinářem. Od mala jsem byl pořád mezi zvířaty a táta se věnoval a věnuje chovu loveckých psů, myslivecké kynologii, kde působí i jako všestranný rozhodčí. Asi ve 13 letech mě začala zajímat kynologie „služební“.
Začal jsem chodit na cvičák se svým prvním NO Kazanem. Bavilo mě to tak, že už mi to zůstalo. Navíc většinu dosavadního života i profesně.
Pamatuješ si svého prvního klienta?
Na cvičáku mi dali vyzkoušet rukáv a pustili psa.. Samozřejmě jsem se pěkně vyválel, ale říkali, že na figuranty letí holky, tak mi zůstal i ten rukáv. Takže to byl první klient. V tom pravém smyslu „klienta“ si toho prvního bohužel nepamatuju, ale je pravda, že díky kynologii jsem poznal spoustu fajn lidí a dobrých kamarádů.
Kdo byl podle tebe největší oříšek, myslím tím jaký pes ti dal nejvíce zabrat?
Největší oříšek? Za tu dobu, kterou se kynologii věnuju, jsem poznal dost problémových psů i lidí, stejně jako každý, kdo se snaží se psy a jejich páníčky trénovat.
A člověk?
Nechtěl bych nikoho jmenovat, oni stejně všichni vědí, čím mě na tréninku zlobí. Největší oříšek jsem pro sebe já sám a strašně moc mě donutila se naučit Brixule. Holanďanka, pro kterou jsem byl na poslušnosti asi víc než Bůh a na obraně neměla problém být horší než ďábel. Naučila mě najít „vnitřní klid“, cvičit bez negativních emocí, myslet…
... a při figurování, stane se, že máš někdy strach?
Při figurování mám strach vždycky. Strach abych našel správný přístup ke konkrétnímu psovi, abych neudělal chybu, aby se nikdo nezranil… Psů se většinou nebojím.
S kým je větší práce se psy nebo s lidmi?
Větší práce je VŽDYCKY s lidmi. Myslím, že to potvrdí každý trenér a vlastně i většina psovodů.
Máš svou práci pořád rád, nestala se z ní rutina?
Většina lidí, a samozřejmě i psů, se vyvíjí, postupuje kupředu.. Takže by to rutina neměla být. S takovými je to o radosti z každého úspěchu, ať už je to jen posunutí ve výcviku, zvládnutém cviku nebo složení zkoušky. Takže ano, mám pořád kynologii rád a vždycky jsem říkal, že v ideálním případě to není koníček ale životní styl. A já to tak pořád mám a jsem za to rád..
Je pro tebe důležitější výkon psa nebo jeho zdraví?
Výkon je nesmírně důležitý, zvlášť pokud má člověk ambice závodit. Na prvním místě je u mě vždycky zdraví. Bez něj nebude výkon, ale ani spokojený život u pánička na gauči. Hned po zdraví následuje povaha a to všechno by měly podtrhnout výsledky – tedy výkon. A pouze po pečlivém zvážení všech shora uvedených věcí, by se měl chovatel rozhodnout, jestli právě jeho zvíře by se mělo podílet na dalším chovu.
Pokud by někdo chtěl využít tvých služeb, kde tě najde?
V současnosti jezdím trénovat do ZKO Jílové u Prahy a ZKO Zlosyň.
Je možné tě někde potkat, přihlásit se k tobě na výcvik nebo obrany?
Určitě, rád poznám lidi, kteří chtějí se svým psem pracovat. Pokud by se k nám někdo chtěl přidat, najde mě na fb. Máme tam společnou skupinu „Obrany s Honzou Křížem“ nebo mi klidně napište na můj email krizxjan@seznam.cz ,určitě se rád domluvím na spolupráci.
Pokud bys měl městskému psovi poradit jak přežít v dnešní lidské společnosti, co bys mu řekl, stačí pár slov...
Poradit psovi? To půjde těžko, protože ten hafan bohužel neovlivní, které ruce ho budou poutat na vodítko a která hlava mu bude řídit život. Spíš bych mu přál hodně štěstí a chovatele který dobře vybere člověka, jemuž výsledek svého chovatelského úsilí svěří.
Rada psovi – zkus se vyhnout nebezpečným autům, nepoživatelným věcem a hlavně hlupákům – vlastně ta rada platí i pro opačný konec vodítka 