JMENUJI SE...
MARTINA KUŽELOVÁ
Vždycky jsem si přála mít psa, a tento sen se mi splnil v listopadu 2008, kdy jsem dostala štěňátko Brixíka, adoptovaného z útulku v Jimlíně.
Tato zkušenost mě přivedla k dobrovolničení v útulku Jimlín, což prohloubilo mou lásku ke zvířatům a vedlo mě k rozhodnutí studovat na SOŠ a gymnáziu v Plasech v oboru veterinářství, které jsem dokončila v roce 2014.
Během studia jsem veškerý volný čas trávila v útulku, kde jsem se starala o psy a kočky.
Brixík se stal nejen zdrojem radosti, ale i psí osobností plnou energie. Jeho schopnost otevřít cokoli od šuplíků po lednici a trouby mi neustále připomínala jeho vynalézavost a inteligenci. Společně jsme prožívali dobrodružství na výcvikových víkendech a coursingu, kde Brixík vždy projevoval svůj pozitivní přístup.
V srpnu 2015 se k nám přidala kočička Pipka, kterou jsem našla během venčení. Její touha najít si svého člověka ji zavedla přímo ke mně a od té doby je nedílnou součástí naší rodiny.
Touha mít ještě jednoho psa vedla k příchodu whippeta Dártíka v listopadu 2020, který se stal skvělým parťákem pro Brixíka. V listopadu 2023 se naše rodina rozrostla o koťátko Prďolínu, které se potulovala v areálu mé bývalé práce. U té jsme na veterině našli diabolku pod kůži. Hned bylo jasné, že s námi už zůstane.
Práce se zvířaty byla vždy mým snem. Ačkoliv to byla cesta plná výzev, teď se mi tento sen splnil a jsem za to nesmírně vděčná.